pátek 29. listopadu 2013

Spoluzavinění lyžaře při poranění na sjezdovce

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2013, sp. zn. 25 Cdo 4286/2011

Žalobce žaloval provozovatele lyžařského areálu o náhradu škody na zdraví, kterou si způsobil tím, že se v umístě, kde byla dobře viditelná a v lyžování nepřekážející mulda sněhu, pohyboval při lyžování vyšší rychlostí a ve snaze vyhnout se srážce s jiným lyžařem muldu přeskočil a dopadl do trychtýřovité díry s kameny, zbytky betonu a vodou, které se nacházely za muldou, čímž utrpěl zranění.

Obecné soudy zhodnotily, že žalobce si podstatnou měrou úraz přivodil sám tím, že jel nepřiměřenou rychlostí, ač si byl při svých zkušenostech vědom, že v posledním dojezdovém úseku lyžařské sjezdovky se dá předpokládat větší kumulace jiných lyžařů či osob. Jestliže žalobce utrpěl zranění při tomto stylu jízdy, kdy nebyl schopen bezpečně zvládnout situaci při hrozící srážce a kdy musel na náhlé vjetí jiného lyžaře do dráhy reagovat riskantním manévrem vjezdu do sněhové hromady, je podle Nejvyššího soudu správná úvaha odvolacího soudu o převažující míře spoluzpůsobení škody na jeho straně. Jestliže tedy jediným důvodem, proč vůbec žalobce projížděl sněhovou muldu, za níž se nacházel nebezpečný prostor, byla jeho (byť vynucená) reakce na pohyb jiného lyžaře, pak byl převažující příčinou pádu způsob jeho jízdy a okolnosti, které ji ovlivnily, nikoliv to, že nebezpečné místo nebylo označeno či ohrazeno; ani splnění povinnosti provozovatele vleku v tomto směru by zřejmě nemohlo zabránit tomu, aby žalobce ve snaze vyhnout se srážce do tohoto místa vjel. Jako správný byl tedy shledán závěr odvolacího soudu, že žalobce se na způsobení škody na svém zdraví účastnil v rozsahu 80 % a že v tomto rozsahu byla pokrácena požadovaná výše náhrady škody na zdraví.

Žádné komentáře:

Okomentovat